Gymnázium Ústí nad Orlicí / Příspěvky / Školní akce / Dějepisná exkurze 6.B do Prahy

Dějepisná exkurze 6.B do Prahy

V úterý 14. května jsme vstávali jako každý jiný den, někteří z nás možná i o trochu dříve než obvykle, ale nečekal nás den strávený ve školních lavicích. V plánu totiž byla dvoudenní dějepisná exkurze do Prahy!

Sešli jsme se ráno na ústeckém nádraží, z kterého nás čekala hodinu a půl dlouhá cesta vlakem do Prahy.

Po příjezdu do Prahy jsme nechali objemná zavazadla v úschovně na nádraží a vydali se rovnou na prohlídku Židovského města, ležícího kousek od Staroměstského náměstí v místech bývalého pražského židovského ghetta. Prohlídku jsme započali v nejstarší dochované synagoze u nás, nesoucí název Staronová. Při vstupu obdržel každý chlapecký zástupce z naší třídy pokrývku hlavy zvanou kippa, vyjadřující úctu k Bohu, kterou musel mít stále nasazenou. Staronová synagoga ale nebyla příliš prostorná a svým zástupem jsme bránili asijským turistům v procházení, proto jsme se ihned po výkladu přesunuli do synagogy Pinkasovy. Tato druhá nejstarší synagoga na našem území je věnována památce obětí holocaustu z řad českých a moravských Židů, jejichž jména připomínají nápisy pokrývající zdi lodi synagogy i přilehlých prostor. Při čtení jakéhokoliv z těchto necelých 80 tisíc jmen snad každého mrazilo v zádech, a expozice obrázků dětí zabitých v koncentračních táborech tento pocit ještě umocnila. Nevynechali jsme ani návštěvu židovského hřbitova, v němž jsme viděli mimo jiné hrob rabína Löwa, legendárního tvůrce pražského Golema. Poslední zastávkou v Židovském městě pro nás byla Maiselova synagoga, sloužící jako výstavní prostor a depozitář Židovského muzea. V množství nových informací, nabytých díky odbornému výkladu paní průvodkyně, jsme se už začínali ztrácet, a tak nastal nejvyšší čas na oběd.

Odpoledne jsme se prošli Starým a Novým městem, a prohlédli si tak jejich nejvýznamnější památky. Počasí nám ale nepřálo, a proto jsme si vyzvedli uschovaná zavazadla a zamířili na ubytování v hostelu Kolbenka.

Večer jsme zavítali do Švandova divadla a shlédli představení Obraz Doriana Graye, které v nás zanechalo poněkud rozporuplné dojmy. Někteří byli s vystoupením spokojení, převažoval ale názor, že divadelní soubor pojal hru příliš moderně a to jí nesvědčilo.

Ve středu jsme se po brzkém probuzení rozloučili s hostelem a vydali se metrem do Národního muzea. Příjemně nás překvapilo zjištění, že oficiální otevírací doba začíná až za hodinu, a tak jsme si mohli vychutnat prohlídku této nádherné budovy bez davu turistů. Díky nedávné rekonstrukci nebyl ještě provoz v plném proudu a my se dostali i pod kostru velryby, kam se normální návštěvníci nedostanou. Mimo to jsme si prohlédli 200 nejzajíma­vějších exponátů v muzeu a výstavu 100 let Československa. Vynechat jsme samozřejmě nemohli ani sochy a busty nejvýznamnějších českých umělců a politiků. Nejvíce nás ale stejně ohromil samotný interiér budovy.

Po obědové pauze přišla na řadu nejvíce emočně silná prohlídka celé naší exkurze, jelikož jsme navštívili kostel Cyrila a Metodě. Zde se v roce 1942 schovávalo sedm českých parašutistů včetně Gabčíka a Kubiše po atentátu na Heydricha. Kvůli zradě výsadkáře Čurdy se je ale po třech bezradných týdnech podařilo vypátrat a paradoxně chvíli předtím, než měli být odvezeni z krypty do bezpečného úkrytu, nastal několikahodinový boj o jejich dopadení. Ten nakonec ukončili sami parašutisté, kteří raději zvolili dobrovolnou smrt, než aby se vydali do rukou nacistů. Samotnou kryptu jsme si měli možnost prohlédnout za doprovodu paní průvodkyně, která nás svým poutavým výkladem dokázala vtáhnout do děje, jako bychom byli součástí této události i my.

Naše unavené výrazy prozrazovaly, jak krátký čas jsme v noci naspali, a tento deficit jsme proto doháněli po cestě vlakem zpátky domů. Navštívili jsme nejen nejznámější památky, ale i místa, o jejichž existenci jsme neměli ani zdání. Měli jsme možnost si prohlédnout část naší historie, která nebyla vždy příjemná. Ale právě proto se o ní učíme, a tato exkurze nás přinutila se o ni opravdu zajímat. Nechceme opakovat chyby našich předků, ale poučit se z nich.

Děkujeme paním profesorkám Šmétkové a Pražákové za trpělivost a péči, s jakou se nás na exkurzi ujaly, a těšíme se na další podobné.

Eliška Provazníková a Lucie Brožková, 6.B

24.5.2019, 7:13, 8 obrázků


obrázek 3673 obrázek 3672 obrázek 3671 obrázek 3670
obrázek 3669 obrázek 3668 obrázek 3667 obrázek 3666