Prima zdraví z Adapťáku

Abych tak pravdu řekla, celý adapťák byl skvělý. Hlavně tedy díky naší partě. Opravdu, nepíšu to jenom proto, že to dobře zní, ale opravdu máme moc fajn partu.

Je tedy poměrně složité určit nejlepší zážitek. V pondělí jsme se ráno sešli na autobusovém nádraží v Ústí nad Orlicí. Už v tu chvíli mezi námi panovala, troufnu si říct, skvělá nálada. Autobusem jsme dojeli do Rokytnice v Orlických horách a odsud jsme šli pěšky cca 8 km na chalupu Polesí, kde jsme byli ubytovaní. Cestou jsme hráli různé hry a pořád bylo o čem si povídat, tedy kromě 30 minut, kdy nám zakázali mluvit, protože jsme se měli seřadit–bez mluvení–podle data narození ;-). (Podle času, který jsme tím strávili, vám asi došlo, že nám to moc nešlo ;-). Byla to legrace, dost jsme se nasmáli, ale nebylo to nic oproti večerům na chalupě. Ale hezky postupně.

V pondělí odpoledne jsme hráli další seznamovací i neseznamovací hry. Dle mého už se známe velice dobře. V úterý dopoledne jsme vyšli na takovou procházku po okolí. Cestou jsme opět hráli různé hry, většinu z nás nejvíc bavilo chození ve dvojicích se zavázanýma očima. Někteří si dělali trošku naschvály, ale byla to legrace. Od paní učitelky jsme měli povolené „ztráty“, ale nakonec jsme se na chalupu všichni vrátili živí a zdraví. Odpoledne jsme vyráběli ze samotvrdnoucí hmoty různé malé dárečky a zdobili jsme si lžičky. Po večeři proběhly volby do Studentského parlamentu. Máme zvoleno! Když se na Říčky snesla tma, konala se noční bojovka. Chodili jsme různě kolem chalupy a luštili šifry a plnili úkoly. Některým z nás to dalo docela zabrat :-).

Poslední ráno jsme využili ke sbalení věcí. Po snídani jsme opět pěšky vyrazili k autobusu. Tentokrát na Panské pole. Cestou jsme se potkali s žáky 1. A, se kterými jsme se vystřídali na adaptačním kurzu. Podle výšky jsme se rozdělili do dvojic. Se svojí dvojicí ze staršího ročníku se každý z nás seznámil a pobavil. V následujícím týdnu jsme si měli donést nějaký malý dáreček, podle mě skvělý nápad ze strany učitelského sboru. Pak už jsme tedy došli k autobusu a vyrazili směr Ústí nad Orlicí. Mě osobně docela mrzelo, že adaptační kurz skončil, ale musíme se posunout dál.

Těšíme se na dalších 8 společně strávených let a mnohokrát děkujeme naším skvělým učitelům za krásně uspořádaný adaptační kurz.

Antonie Francová, prima